Je středa půl 11 a jsem unavená. A už jsem 3 dny nepsala. Tři dny jsem vlastně nezapla počítač protože nebyl čas. Tak co se teda vlastně dělo?
Nedělní večeře s Litevkama dopadla na výbornou. Dozvěděla jsem se, že potatoe pancakes jsou bramboráky.. Takže dobrý. A ještě lepší, když je někdo udělá pro vás. Vypili jsme u večeře asi 5 lahví vína. Vono se to nezdá, ale jde to samo. Ještě k tomu, když stojí víno v M Price 1.50. Oh yes.
V pondělí jsem šla poprvý do školy. A hnedka od 9 do půl 5. Cool. Negotiation and Leadreship. Ikdyž to byl takhle dlouhej předmět, byla jsem z toho nadšená. Vyučuje to nějakej americkej profesor, mluví sice dost potichu, ale je mu rozumět dobře. Evidentně miluje právníky, protože pokaždý když může, tak nadhodí něco, že obzvlášť nám dvěma (je tam ještě jeden právník z Polska) se to bude jakou budoucím attorneys hodit. Ty hodiny tak pěkně utíkaj, protože jsou hezky kreativně vedený, pořád máme nějaký tasky a úkoly na negotiating skills. Oběd jsme si dali stylově na terase. MCI má hrozně dobře řešený společný prostory a quiet zony pro studenty. UK uč se!
Po škole jsme byly domluvený opět s Litevkama, že zajdem do Ikey. Stihla jsem jednu rychlo véču s Lenkou a pak jsme s Juli vyrazily. Já jsem sice v Ikee nic nepotřebovala (teda potřebuju všechno, ale nechce se mi to kupovat, když mi to mamka za 2 týdny doveze), ale Juli chtěla matračku na jogu (nevim proč si myslela, že ji maj v ikee, samozřejmě že nemaj). Takže jme si koupily samý zbytečnosti. Já jsem koupila Terovi utěrky, Markét talířek za 3eura (au) a Sáře kaktus (podle českýho kalendáře měla svátek:D).
A od 8 jsme byli domluvený s ostatníma, že půjdeme do našeho milého Galway Bay. Bohužel tam bylo ale úplně narváno a tak jsme museli do jinýho irish pubu. A ještěže tak! Objevili jsme úplně kouzelnej pub přímo v centru -Limmercik bar (100% must do pro TAT). Domů jsme se dostali nějak po půlnoci.
Úterý byl zase školní den (ostatně každý den v tomhle týdnu mám školní). Zase negotiation. Končili jsme o trochu dřív a tak si mohli užít veggie food truck, kterej přijel na kampus. Rozdávali veganský jídlo zadarmo! Oooh god. Ok přiznám se, že jsem si šla i pro nášup. Protože s jídlem tu mám pořád trochu problém. Jsem lína si vařit a věčně bez inspirace co si koupit (zachraňujou to toasty s nutelou a svačinky se sýrem jo a mraženou pizzou, kterou tu mají asi tak milionkrát lepší než my).
Večer byla u nás na dormu zase party. Která se vyvinula ne úplně správnym směrem, když pak v kuchyni zůstal šílenej bordel a dva lidi na přespání. Asi by to mohlo být ok, kdyby jako na potvoru zrovna ráno nepřišel majitel na kontrolu. Tak máme zakázaný party no a co jako. Už budem chodit jen do barů (nebudem, protože to se fakt nedá utáhnout, nebudem chodit nikam asi).
Docela mě pobavilo, když jsem zjistila, že i Amíci znaj Milostný dopis (Love Letter:D). Byla sem v tom hrozně dobrá! Jako vždycky.
Asi tak o půlnoci jsme se přesunuli do města. Měli jsme v plánu Official Welcome Party, ale bylo tam tak strašně moc lidí, že nás ani nepustili dovnitř. Tak jsme šli do starý dobrý Galway Bay.
Nechali jsme si zahrát Shooting star (hej booooooj), ukradli dvě skleničky a šli dom. Klasika.
No a dneska byl zas top top den. Dopoledne Negotiation, oběd a pak nejlepší věc na světě - co budem dělat odpolko než začně němčina? Co si třeba vyjet lanovkou až nahoru? Oh yes. Miluju mojí Freizeitticket. Miluju Innsbruck. To je prostě něco neuvěřitelnýho.
Od 6 jsem měla German Conversation. Popravdě jsem z toho byla dost nervozni, protože tenhle course je ze všech kurzů co tu nabízejí nejnáročnější. Ale bylo to úplně nejvíc v pohodě'Máme super lektora a měla jsem štěstí na conversation partnera -Gulii <3
Končili jsme ve čtvrt na devět, a já byla ráda, že jsem ráda. Rozepsala jsem tenhle článek, ale nepostla jsem ho, protože už jsem neměla energii na to, přidávat fotky. A stejně se mi zdál moc nudnej.
A dneska máme pátek (pardon za zmatky). Skončil mi první týden školy. I ve survived!
Ve čtvrtek jsme měli poslední hodinu negotiation a odpoledne Understandning austrian society. Což je docela funny předmět. Měli jsme poznat rakouskou kulturu coffee housů. A jak jinak je poznat, než vyrazit na kafe! Byla jsem ve skupině s dalšíma 6 lidma a dostali jsme za úkol prozkoumat Hotel Central. Je to strašně super, že tu nejsou jen Evropani. Popravdě Evropanů je tu tak půlka. U nás ve skupině byla Brazilka, kluk z Uruguaye, kluk z Mexika, holka z Taiwanu a pak Polák (právník) a kluk z Dánska, co vypadal jak Lufí (fotku nemám :( ).
Po skončení týhle hodiny nás čekala (snad už úplně poslední!) official welcome party od MCI. Tohle ale bylo ve velkym stylu. Bylo to pro všechny freshery (=1. ročníky). Takže asi miliarda lidí v obřím kongresovém sále. Nevýhoda byla, že většina uvítání byla v němčině, výhoda byla, že v rámci konference bylo zajištěný jídlo a pití (druhej den zero costs! I like it!). A aby toho nebylo málo, úplně náhodou jsme potkali nějakýho profesora z ČR, kterej byl tak moc hodnej a věnoval nám asi sto voucherů na jídlo a pití (pro ostatní byly dva na pití a jeden na jídlo). Takže jsme to zase super vychytali!
Pak jsme se (asi po 5 vínech, někdo i po víc) přesunuli do starý dobrý Galway Bay (já vim, asi bych už měla chodit i někam jinam, ale 1) je to nejblíž škole 2) je to nejblíž naší koleji 3) vždycky si tam zpívám Galway Girl 4) včera tam byl Open Mic Night s živou hudbou a btw je tam každý čtvrtek, takže se příští čtvrtek možná taky přihlásim s mym Zombie a Umbrellou :D). Tentokrát jsme žádnou skleničku neukradli, jen jednu rozbili. Z Galway Bay jsme se ještě vydali do Hofgarten na official afterparty, ale bylo to vesměs stejný jako minulá after a já měla zase od rána školu, tak jsem to moc nehecovala a šla kolem půlnoci dom.
No a ráno jsem šla do školy. Na můj první subject z programu Strategic Management and Law. Byla to English Communication. Což by asi bylo super, kdyby zrovna nebyl pátek 13. Ne, asi to nemůžu svalovat na to. Můžu to svalovat jen na to, že mám absolutně nezajímavej život (nejen že jsem jedina bez bachelor degree, ale byla jsem snad jediná, která nikdy předtim nežila v cizině, nebo nestudovala v angličtině, nebo nebyla na misiji v Africe), bývám nervózní a jediný co jsme věděla o Ronaldovi Reaganovi bylo to, že jsem si ho jednou spletla s Robertem Redfordem. A to není zrovna dobrej důvod proč si vybrat postavu z politických/ekonomických dějin a referovat o ní před celou třídou. Takže asi tak.
Naštěstí jsme pak měli sraz s mejma fav girls (M+J+A+I) a šli na kafe do nejvíc cute kavárničky. A aby toho nebylo málo, podařilo se mi rozlít celý moje kafe (za 2.40) po celym stole. Popravdě už jsem měla na krajíčku (poprvý za tenhle pobyt:D). Ale co, vždyť je to jen kafe. Jenže ještě předtim ta hrůza z tý hodiny a únava z celýho týdne a všechno. Aaaa. No. Víte jak to dopadlo? Nerozbrečela jsem se. A paní servírka mi přinesla nový kafe!
Konec dobrý všechno dobrý.
A zítra lyže. Ohhhh yeees.
Jak to vypadá, když je v Innsbrucku hnusně.
sbírka výběrových vín
to vepředu je obchoďák, to vzadu jsou hory, jsou všudee!
Limmerick Irish Pub.
jídlo a divnej chlápek
chillin with ma homies
pořád jsem blbeček
"Milostný dopis" :D
20 minut od školy. Lanovkou.
This is my dream town.
princezny na sněhu fakt.
promiň Markét, ale tady nejde o tebe, ale o tu atmošku s lehátkama na střeše
konference
vouchery. hodně voucherů.
"Mohli byste nás prosím vyfotit?" Sure.
Vzadu kouká Ed Sheeran.
#weareMCI
před
po
Ale jak by někdo v týhle kavárně nemoh keep calm.
Žádné komentáře:
Okomentovat