Hned po příjezdu jsem asi musela být šíleně otravná tim, jak jsem pořád opakovala, jak je to tu hnusný a jak už se těšim zpět. Dom mi samozřejmě několikrát řek, tak ať se sbalim a jedu, ale já to nemyslela nijak zle. Jen prostě - chyběly mi hory, úplně jsem to na sobě cítila. Proč v Praze nejsou žádný hory?
Postupem času jsem si ale zase zvykala na domácí kotlinu a v den odjezdu se mi zas vůbec nechtělo zpátky. Ale nedalo se nic dělat, lístek na vlak za 600 (což je mega super cena) byl koupenej, nový lyžáky (za trochu víc než lístek) zabalený v kufru a svačina připravená. A tak jsem jela.
Cesta trvala skoro 8 hodin, což mi ale nevadilo, protože jsem aspoň stihla přečíst Pád (Simon Mawer) a hned volala mamce aby mi do čtečky poslala i další knížky od tohohle autora (děkuji).
Ve čtvrtek jsme nelenili a dopoledne šli znova do Audioversa, protože strašně pršelo a odpoledne na 4-hills tournament (Three Wizard Tournament:D). Skoky na lyžích na Bergiselu. Vidět to na vlastní oči bylo hodně amazing. Až skoro neuvěřitelný. A atmosféra v hledišti byla suprová, i přesto, že celý 3 hodiny lilo jako z konve, lidi tancovali, dělali mexický vlny, mávali vlajkama a všichni si to užívali. Bohužel jsme taky viděli jednu nehodu a to, když německej šampion Richie Freitag skočil 130 metrů, ale neustál to a dost nepříjemně spadl a zbytek závodu už nedokončil.
Večer jsem byla šíleně unavená, asi z toho deště a stání a jednom místě, ale i tak jsme zvládla dojít nakoupit, což se pak ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože ostatní dny by se to nestíhalo a nebylo bylo zavřeno (Rakousko no..).
V pátek jsme konečně vyrazili lyžovat a já měla to štěstí, že jsem se nacpala k Lence a Kájovi do auta na Stubai. Mysleli jsme si, jak jsme na to vyzráli a že budem na Stubai do půl hoďky, to jsme ale nevěděli, že nás čeká 40minutová kolona. Nikdo nevěděl co se děje, ale najendou ve Stubaitalu prostě kolona aut. Lenka zkoušela z netu zjistit nějaký aktuality, nakonec nám Waze řekl, že na silnici byla lavina, Lence se pak podařilo dovolat do Stubai centra a tam ji bylo řečeno, že everything is fine, the road is open. No, čekali jsme dalších 15 minut, že se to pohnulo, ale nakonec jsme se tam dostali. I tak jsme měli větší štěstí než Markét a spol, který jeli autobusem a autobusák je před lavinou vyhodil na zastávce, kde museli čekat přes hodinu na další autobus. Naštěstí se jim podařilo si stopnout nějaký rusáky a byli na stubai skoro jako my.
V sobotu jsme vyrazili na Kuhtai a tenhle nápad měla asi tak půlka innsbrucku, takže úplně narvanej skibus i sjezdovky. Ale i tak jsme si to užili, teda až do poslední jízdy, kdy si Maciej vykloubil rameno a teď nemůže 3 týdny na lyže. Chudísek :(
Na neděli jsme měly naplánovaný východ slunce na Nordkette, problém byl v tom, že slunce vycházelo v 8 a lanovka jezdila od 9. Alespoň něco jsme ale stihly, chtěly jsme dojít až na úplný vrchol, ale vítr nám to nedovolil. Fakt se vůbec nedalo jít. Nakonec jsme ale dobře udělaly, že jsme se vrátily- daly jsme si na Seegrube cappucino a jely zase zpátky do města tak, aby to Kristý v pohodě stihla na vlak domů.
Já pak odpoledne pokračovala na další výlet do Igls, bylo hezký zas poznat jiný innsbrucký zákoutí.
No a teď možná ještě půjdem bruslit, jestli se k tomu dokopu.
nejlepší překvápko od nejlepší spolubydlící
Bergisel Skisprung
pláštěnky
stubai again
pravý bombardino
Kuhtai
X
nápis na okně, takže to vypadá jako vloženej text, boží!
Roklinka
Žádné komentáře:
Okomentovat