Hallo!

Horší název blogu mě nenapad, ale tak aspoň mám nějakou tradici.
Taky by se mohl jmenovat "out-of-prague.blog.cz" hahaha, kdo si pametá? 

#ÚVODNÍ ČLÁNEK

Proč Innsbruck?
Proč vlastně erasmus?

Protože jsem vždycky věděla, že chci jet na erasmus, jen se mi nikdy moc nechtělo. A teď už mi zas tolik času nezbývalo a tak jsem to zkusila. Prostě jsem se překonala a tu přihlášku (a všechny ostatní píčovinky co byly třeba) podala.
Vlastně to celý záviselo na jednom večeru (těsně před deadlinem odevzdávání přihlášek), kdy jsem si řekla, jestli teda ten motivační dopis psát mám nebo ne. A moje motivace v tu chvíli byla asi tak 0,2 (nevim jaký jednotky). Ale i tak jsem ten dopis napsala (jak asi moh vypadat motivační dopis, když člověk nemá žádnou motivaci?) a další den ráno odevzdala.

A pak šla na pohovor. Kde seděla německá komise, protože jedu do německý oblasti a já byla schopná říct akorát "Guten Tag" a pak "já myslela že to bude v angličtině". Aha ok, tak to bude v angličtině. A když jsem odpověděla na otázku jaká řeka protéká Innsbruckem -Inn(správně) a proč chci do Rakouska, kde se studuje v angličtině -abych se naučila oba jazyky (špatně, my nejsme žádná jazykovka slečno!), tak nebylo úplně jasný jestli mě vezmou. Vzali. Jupí. Nebo nejupí?

Mám to tak napůl. Jsou chvíle kdy se fakt těším. Jsou chvíle kdy se mi fakt z mojí vyhřátý měkoučký komfortní zóny nechce. Ale na tom jestli se mi chce nebo nechce už nezáleží.

A prý je vlastně dobře, když se člověk netěší.
Na druhou stranu já se nikdy na nic netěšim, a většino to všechno vyjde, takžee?